Český znakový jazyk: když ticho vypráví nahlas

Představte si jazyk, který nepotřebuje ani decibel, a přitom umí vyprávět horory, klepnout si na čelo, když se něčemu diví, a na závěr ještě rozesmát. Přesně to dokáže český znakový jazyk (ČZJ) – vizuálně-prostorový jazyk komunity Neslyšících, který se vyvíjí už víc než 200 let přímo u nás doma.

ČZJ není „pantomima“ ani stín mluvené češtiny. Má vlastní slovní zásobu, gramatiku i dialekty. Věty skládá do prostoru, pracuje s mimikou a pohybem těla podobně jako čeština s přízvukem a interpunkcí. A díky simultánnosti zvládne předat několik informací najednou – něco jako když vaše ruce dokážou multitasking, zatímco ústa zvládnou jen jednu větu za čas.

Tři nejčastější mýty, které ČZJ vyvrací jedním lusknutím (doslova)

1. „Znakový jazyk je mezinárodní.“ Kéž by! Stejně jako existuje čeština a francouzština, existuje i český a třeba francouzský znakový jazyk. To, co občas vidíte na kongresech, je International Sign – zjednodušený systém pro rychlou domluvu.

2. „Stačí umět prstovou abecedu.“ Ve skutečnosti jde jen o malou „aplikaci“ v celém operačním systému ČZJ. Rodilí uživatelé ji používají hlavně pro jména či cizí slova.

3. „Znakovat = mluvit všemi jazyky.“ Znalost ČZJ neznamená, že rozumíte americkému či japonskému znakovému jazyku – rozdíly jsou občas větší než mezi španělštinou a čínštinou.

Proč se do ČZJ zamilovat?

• Expresivita – obočí jako vykřičník, úsměv jako emotikon v reálném čase.

• Blízkost komunity – kdo se učí ČZJ, často získá partu přátel, kteří slyší očima.

• Multitasking – ruce komunikují, oči sledují, uši mají volno – ideální při hudebních festivalech nebo v hlučné hospodě.

A jestli se chcete naučit první větu, zkuste jednoduché „AHOJ, JÁ [vaše jméno písmeno-za-písmenem]“ – a nezapomeňte u toho zvednout obočí jako čárku na konci otázky. Uvidíte, že slova v prostoru mají kouzlo, které žádný mikrofon nenahradí.

Tak vítejte ve světě, kde ticho mluví nahlas!

Podívejte se na prstovou abecedu podrobně a hned si ji vyzkoušejte podle obrázku.