Česká dvouruční prstová abeceda

Prstová abeceda je způsob komunikace pomocí rukou, podobně jako znakový jazyk. Využívá různé pozice prstů a dlaně jedné ruky k zobrazení jednotlivých písmen české abecedy. Je nutné znát psanou podobu mluveného jazyka, aby bylo možné prstovou abecedu používat.

Prstová abeceda je důležitou součástí českého znakového jazyka a také tzv. totální komunikace. Používá se například k hláskování cizích slov, jmen, nebo odborných termínů, pro které neexistují ustálené znaky. Také pomáhá při výuce češtiny pomocí znaků, například při odlišování koncovek slov.

Existují jednoruční i dvouruční verze prstové abecedy, které se liší v různých zemích.

Jednoruční prstová abeceda pochází ze Španělska, kde byla zaznamenána již v 16. století jako tajná řeč. První ji použil pro výuku neslyšících Španěl Bonet v roce 1620, i když některé zdroje uvádějí, že už v roce 1579 ji využil Melchor de Ybra.

Později byla tato abeceda upravena a rozšířena Abbé L’Epée, a také byla základem pro americkou prstovou abecedu, kterou do USA přivezl jeho žák Clerk v roce 1817. Od 7. století ji používali i mniši cisterciáni a trapisté. V roce 1837 ji použil S. G. Howe v Bostonu pro svou hluchoslepou žačku Lauru Bridgmanovou, a v roce 1876 byla začleněna do amerického systému výuky neslyšících jako „Rochesterská metoda“.

Ve 20. století byla prstová abeceda v některých zemích kvůli preferenci odezírání zakázána ve vzdělávání neslyšících, ale v Československu se začala používat ve výuce od roku 1957. Dnes se v České republice většinou používá dvouruční prstová abeceda, zatímco jednoruční je rozšířená na východní Moravě a na Slovensku.

Americká prstová abeceda je považována za mezinárodní standard, což bylo potvrzeno na Kongresu Světové rady Neslyšících v roce 1963.